Měl jsem to potěšení navštívit minulý týden Miláno a byl jsem zcela zaskočen apatií tamních lidí. Vypadá to, že Itálie se vzdala – společnost upadla do apatie díky společnému názoru, že se již nikdy nic nezlepší.

Itálie se požírá zevnitř

Výsledkem tohoto přístupu je pouze hospodářská stagnace. Neochota brát na sebe riziko, neochota měnit zaběhlé pořádky vyústí ke zhroucení systému zevnitř. Tím chci říct, že pro země jako Španělsko a Itálie představuje vlastní neschopnost dát své ekonomice správný směr, mnohem větší hrozbu než případná “nákaza” řeckého bankrotu  (ano, to na co se díváme, je de facto bankrot, navzdory snahám politiků vyhýbat se tomuto termínu!). 

Apatie je ještě horší než to, co jsem zažil v Portugalsku. Tam lidé buď bojují, nebo se alespoň snaží něco dělat, zatímco v Itálii se postoj spíše blíží k “nemůžeme s tím nic dělat, tak z toho alespoň pojďme vycucnout maximum”. 

Itálie je hrdou a produktivní zemí, ale kde je ochota riskovat, kde je inovace? Hlavním částí italského vývozu je stále zemědělská výroba! Kde jsou noví Olivetti a Bennetoni?

Hlavní plán úsporných opatření ministra financí je oprávněný, ale je také nastaven tak, aby se až do roku 2013, resp. do dalšího volebního období vyhnul skutečné bolesti! 

Do voleb nečekejme nic kloudného a pak se teprve uvidí

Z toho vyplývá hlavní předpoklad pro můj negativní pohled na Evropu. Jazýčkem na vahách dalšího vývoje budou volby.  V Itálii byly šance Berlusconiho pro opětovné zvolení rozmeteny v nedávných místních volbách, a Sarkozy má ve Francii minimální šance. Z mého úhlu pohledu jsou nejdůležitější volby ve Španělsku v březnu příštího roku, protože jejich výsledky ukáží cestu pro další í volební kampaně. Voliči rozhodnou, jestli se španělská politika , a nejen ona (zřejmě i větší část Evropy) bude ubírat cestou skutečných úspor a skutečných změn. 

Z našeho úhlu pohledu, strategie zůstává pro trhy stejná:  připravte si hotovost na šanci, kterou nabídne krize 2.0, která je podle nás s blížícím se koncem roku čím dál více pravděpodobnější.

Evropské politiky čeká horké léto.  Vypadá to, že budou muset zrušit své dovolené, jelikož Evropa bude vstupovat do své závěrečné fáze svého boje s fiskálními a existenčními výzvami.