Do Ruska a Moskvy jezdím už zhruba pět let. Vždycky mě tato země fascinovala: nekonečnými zdroji, vřelými Rusy a korupcí.  

Pokaždé, když jsem byl v Rusku, jsem měl pocit, že už se tento stát musí nějak změnit. Až doteď jsem byl vždycky zklamán. Tentokrát mám ale pocit, že to tu vypadá jinak. 

Upřímně řečeno, být v Moskvě v lednu není moc chytré – minus dvacet stupňů je výzva i pro mocného Vikinga jako jsem já. Ale letos je to načasování naprosto perfektní. V březnu budou v Rusku prezidentské volby, a to posiluje všechny lokální mikrotrendy.

Skutečná nespokojenost a zklamání z Medvěděva

Nespokojenost je skutečná, a stejně tak i opozice. A to zejména když se snažíme pochopit, co se změnilo a proč nepřestávají být události po prosincových volbách do Dumy tím hlavním a důležitým. Při hlubším pohledu na Rusy, nebo alespoň na ty žijící v Moskvě, je mi jasné, že jsou z Medvěděva opravdu zklamaní. Zpočátku zněl a vypadal jinak, ale postupně skončil o to stejnější (jako Putin). Napadené výsledky voleb byly tou poslední kapkou pro opozici. 

Rusko má skutečný smysl pro vzpoury a povstání. Zrovna když jsem přijel, potkal jsem malé hloučky aut s protestujícími, o nichž informovala dokonce i proputinovská média.   

Hrozící 4. únor 

Sobota 4. února je ten velký den, kdy ulice Moskvy uvidí masivní demonstrace proti sjednocenému Rusku a konkrétně proti Putinovi. Dokonce i státní církev pocítila změnu směru, odkud fouká. Arcikněz Chaplin (ano Chaplin) bývá citován: “Vláda musí reagovat na současné výtky, nebo bude “pomalu snědena zaživa.” Chaplin za hlavní příčiny obecné nespokojenosti označuje korupci a potlačování vyšetřování úředníků. (zdroj: Financial Times)

Nashovo ekvilibrium a Putinova verze

Jak opravdová je změna? Rád používám mou oblíbenou teorii Johna Nashe – takzvanou Nashovu rovnováhu. 

V teorii her je to taková situace, kdy ve hře o dvou a více hráčích každý hráč zná rovnovážnou strategii  ostatních hráčů a žádný z nich si nemůže polepšit tím, že jednostranně změní svoji strategii. Pokud si každý hráč vybral strategii a žádný na tom nemůže být lépe díky tomu, že změní pouze svoji strategii a strategie ostatních hráčů zůstanou stejné, pak je tento soubor strategií a jejich výsledek Nashovou rovnováhou. 

Stejně tak v ruské verzi zná Putin strategii opozice a zaujme postup, kterým "svou změnu" optimalizuje vzhledem k té očekávané. Jak já říkám: Putin, který ztratísílu, je to nejlepší, co by se Rusku mohlo přihodit. To by ho totiž přinutilo zresetovat jeho optimální strategii a vydat se trochu odvážnější cestou reforem. Jinak by slova arcibiskupa Chaplina opravdu mohla předpovídat budoucnost. 

Ruský „byznys-friendly“ model

Putin dobře poznal, že je čas na změnu. Už v prosinci inicioval na oko reformní program, který se v pondělí ráno stal jeho manifestem. V něm se snaží, aby bylo Rusko do budoucna více nakloněné byznysu.

Aby se mohly v Rusku soukromé aktivity rozvíjet, potřebují lepší podmínky. Právě nedávný vstup Ruska do Světové obchodní organizace (WTO) má pomoci k tomu, aby došlo k otevření tamních trhů a rozvoji  konkurence.

Stát začne privatizovat firmy, které vlastní. Slovy Putina: aby nezvedal výnosy, ale aby podpořil konkurenceschopnost. 

Dalším důležitým bodem je, aby si i ta hrstka přízemních lidí, které jsem tu potkal, uvědomilo, že jakékoliv změny musí být opravdové a transparentní, ale ne nutně nepřátelské k Putinovi.  

Rusové věří ve změnu, ne v osobnost 

Jinými slovy, obyvatelé Ruska věří ve změnu, ne v osobnosti. Každá změna je dobrá. Jak ale můj zkušený kolega a bývalý ruský zpravodaj Samuel Rachlin napsal ve své poslední knize ‚Já a Stalin‘, každý Rus má v sobě „sovětskou DNA“. Myslel tím, že hledání nové ruské cesty bude určováno historií země a ne naivní evropskou verzí demokracie. 

Únorové demonstrace a březnové volby nám napoví, kolik se toho nakonec změní. Já mám ale pocit, že odteď se mohou věci už jen zlepšovat.

Ruská ekonomika je díky ropě a těžebnímu průmyslu v základu zdravá. Rusko může i malými krůčky směřovat k vyrovnanějšímu hospodářství, kde se základním kamenem skutečného ruského potenciálu může stát potřeba reforem, „byznys- friendly“ prostředí a větší důraz na veřejné zakázky pro privátní sektor. 

Pokud dojde k naplnění těchto nadějných opatření, vsadil bych na růst ruských akcií a zahraničního obchodu. Ale s přihlédnutím k našemu výhledu pro první kvartál: Tím je „perfektní bouře“ – platí tedy, že trpělivost růže přináší a čekání na „slevu“ je pravděpodobně tou správnou strategií.