Trh i mnoho pozorovatelů totiž přestalo kriticky přistupovat ke všem faktům, které nedávno vyšly najevo. V květnu nebo v červnu se tak řecká krize může změnit v řecké drama. Naší hlavní předpovědí tak stále zůstává scénář “setkání kardinálů”, které by mělo zakončit všechny summity, protože systémové zhroucení bude v tu chvíli za dvěřmi.  

Evropská centrální banka dál kupuje čas. Změny ve vedení ECB, ke kterým došlo na konci loňského roku, zajistily současné kolo tištění peněz, což bylo klíčové pro udržení problémů pod pokličkou. Na konci února bude nejspíše rozvaha ECB dosahovat 35-50 procent celoevropského HDP - a to je nemalá změna, pokud zvážíme, že si stále ještě mnoho lidí myslí, že se tištění peněz zatím pořádně nerozběhlo.    

Německo vždy vzalo Evropu do náručí až v poslední minutě posledního dne. Merkelová sází na to, že omezený objem budoucího financování bude s to ukončit dluhovou krizi. Já o tom pochybuji. Myslím si, že jedině plně vyslovená podpora společným evropským dluhopisům a tedy neomezená podpora Německa zvládne ochránit Portugalsko, později Španělsko a možná i Itálii. 

Někdy zkrátka malé a postupné kroky nestačí, zvláště pak když zřejmě čelíme krizi celého systému. 

Zlomový bod pro Německo se totiž nezadržitelně blíží. Rozhodnutí Merkelové a Německa totiž neurčí jen možné ztráty, ale i velikost a budoucí směřování celé Evropy. Eurozóna a euro byly stvořeny s kritickými chybami a nová fiskální smlouva to nezmění. Naopak to vede k vytvoření precedentu, že jsou to jen Francie a Německo, kdo dělá za celou Evropu rozhodnutí. A to je jen stěží vhodné prostředí pro přijímání dlouhodobých řešení pro zbylých 25 zemí Evropy. 

Běh událostí nyní určuje politika. Až do 22. dubna nelze ohledně EU čekat žádná důležitá rozhodnutí. Právě ten den budeme znát výsledky prvního kola francouzských prezidentských voleb. Sarkozy udělá cokoliv, aby prodal myšlenku, že on je tím jediným, kdo je schopný zajistit jak budoucnost Francie, tak celé Evropy. Problémem ale může být fakt, že podobné sliby dal francouzským voličům už v roce 2007, a ti by mu to teď mohli spočítat. 

Agentura Reuters přinesla skvělou analýzu Sarkozyho slibů, které nesplnil: Rebranding Sarkozy: Too sullied a sell for 2012? Vysoké Sarkozyho útraty se stávají velkým problémem. Nové ekonomické odhady ukazují, že Francii bude trvat nejméně deset let, než dokáže stabilizovat své rozpočty. Dokonce i levicový ekonom Jacques Attali viní Sarkozyho z toho, že využívá dalšího zadlužování k řešení celkového dluhu: “Bylo velkým omylem myslet si, že může vyřešit krizi zvyšováním veřejného dluhu.” Socialistický ekonom realistou - Bože můj, přátelé, kam jsme se to dopracovali! 

Zbytek světa evropskou dluhovou krizi tolik neprožívá

Právě jsem se vrátil z delší cesty po Rusku, Blízkém Východě a Číně, což by měli být ideální klienti pro nákup evropských dluhopisů. Ovšem narazil jsem na problém - zdá se mi, že je evropské neduhy příliš nezajímají. Spíše se tyto země správně přiklánějí k myšlence, že evropská dluhová krize vznikla v Evropě, a zde by proto měla být i vyřešena. Svět mimo EU má dost svých problémů, jeho hlavní “starostí” je vymyslet, co s rozsáhlými přebytky rozpočtu, a zajistit, aby jeho ekonomika dále prosperovala.

Objevila spousta zpráv o tom, že Evropa má svou krizi konečně začít řešit. Zdůrazňují přitom slovo začít, jakoby svět nevěřil, že Evropa už nějaké efektivní kroky k řešení svých dluhů vůbec podnikla. Zdá se, že se čínští byrokraté spolu s Rusy shodli na tom, že k řešení problémů s platební (ne)schopností nelze dospět vytvářením ještě vyšších dluhů. Nejdříve tento názor vyslovil neznámější socialistický ekonom, nyní se k němu přidává největší komunistická strana světa. Vskutku, je to ale zábavný svět! 

Zdůrazňuji, že jsem velkým optimistou co se evropského výhledu týče. Ať už v oblasti růstu, zaměstnanosti nebo akciových trhů. Ale k tomu dojde jedině tehdy, až se vypořádáme s realitou a zapomeneme na nefungující řešení založená na tištění stále většího objemu peněz. Možná se v příštích týdnech dočkáme toho, že se budou titulní stránky novin plnit řeckou tragédií. Takové titulky ale přinesou i začátek něčeho lepšího ... a nového.