Varianta 1: odlehčená verze politiky protahování a předstírání

pravděpodobnost 35 %

 

 Odlehčená verze politiky protahování a předstírání:

Neřízený bankrot Řecka a následná nedostatečná reakce EU by nejspíše vyvolala nebo by jí předcházel “minikrach” na akciových trzích. Řecko se rozhodne opustit EU a vzdá se všech svých závazků souvisejících s dluhem. To povede k dalšímu riziku nákazy a zvýší tlak především na periferní státy Evropy jako jsou Španělsko, Itálie a Portugalsko.

Po krachu přijdou na řadu i přísnější kontroly kapitálu skoro po celé Evropě a v Řecku bude opět zavedena drachma. Eurozóna se nakonec rozpůlí - státy podporující fiskální pakt zůstanou v novém jádru Evropské měnové unie, zatímco země jako Řecko a možná i Španělsko a Portugalsko budou devalvovat. Poté však tyto státy druhé kategorie sváží své devalvované měny s novým eurem, podobně jako má nyní Dánsko provázáno svou korunu s eurem. Na začátku roku 2013 si nezaměstnanost stejně jako ekonomická situace sáhnou na dno. Pak se však dočkáme relativně rychlého procesu vpuštění soukromých úspor do oběhu, když budou vlády donuceny k tomu, aby snížily své výdaje a podpořily investice z řad privátního sektoru. Toto řešení je rychlé a nadělá hodně nepořádku. Je ale jediné, které si celkově vyžádá nejmenší výdaje. Řecko totiž politikům i centrálním bankéřům poslouží jako “špatný příklad”, o kterém budou moct vždy říct: buď budeme šetřit a zavádět reformy teď, anebo bude hůř!

 

Investování během odlehčené verze politiky protahování a předstírání:

 Hotovost vítězí! Nechali bychom si 25 až 50 procent v hotovosti. Ne proto, že bychom se báli, ale abychom měli volnou kapacitu na nakoupení akcií a podniků v případě, že vypukne panika. Nezapomínejte na to, že když obavy vrcholí, pak se nejlepší příležitosti nabízí samy. . Někdo možná bude zvažovat, že si zajistí výplatu důchodu tím, že bude shortovat kontrakty CFD obecných indexů jako je třeba francouzský CAC-40, celoevropský EURO STOXX-50 nebo podobných lokálních indexům. Shorty by však nikdy neměly tvořit 100 procent a dokonce ani ne polovinu celkového portfolia. Smysluplnější se ale zdá zhruba 25procentní koncové riziko. Zbývá nám tak 25 procent, které bychom měli vložit do kvalitnějších korporátních dluhopisů, které by nám zajišťovaly příjmy a stabilitu i během možné krize. Jistou oporou nám můžou být i fixní příjmy z dluhopisů zemí tvořících zdravé jádro EU - třeba když se zaměříme na německý, švédský nebo dánský dluhopis. Musíme ale počítat s tím, že výnosy z jejich dluhopisů jsou velmi nízké. Když se na to podíváme z jiného úhlu, tak jednotlivé vlády a akciové trhy se příliš neovlivňují a když akcie padají, dluhopisy většinou zažívají rally.