Zásadní roli v makroekonomické situaci v Evropě teď budou mít německé volby, konané v září 2013.
Přestože se Evropská komise pokouší najít kompromis v politice protahování a předstírání aplikované na Řecko, tak Angela Merkelová dělá vše pro své znovuzvolení. Volby budou pro politiky vždy prioritou, a proto by pro Merkelovou bylo nejlepší, kdyby se rámus kolem unijní krize do Německa příliš nešířil.
Jenže další oddalování řeckého problému vše jenom zhoršuje. Řecko totiž nerespektovalo žádná pravidla a na stejnou cestu se vydalo i Španělsko, jehož strukturální deficit každým měsícem narůstá. Schodek ve výši tří procent HDP je zdaleka nereálný. Hrozí, že mise ze severu vydá Řecko na pospas osudu jako exemplární případ.
Při tom všem ale nezapomínejte ani nepodceňujte to, že krize nakonec zaklepala na dveře i bohatým Seveřanům. Tento problém zřejmě rychle nabere na obrátkách, protože Německo, Nizozemsko a Dánsko budou raději chránit růst své ekonomiky a svá pracovní místa, než řešit dluhy někoho jiného. Hrozí tak, že mezi severem a jihem přibudou nepřekonatelné rozdíly a naopak se potlačí touha po federalizaci unie.
Je potřeba, aby politici za své činy nesli odpovědnost. A jediný způsob, jak toho docílit, je zavedení maximálních strukturálních deficitů ve výši řekněme jednoho procenta HDP. To sebere centrálním plánovačům z rukou bianco šeky a voliči budou moci mít své slovo.
Ekonomové už dávno dokázali, že dluh převyšující 85 HDP si vybere svou daň na růstu ekonomiky. Není konečně čas na to respektovat zákony ekonomie?
